Balada
Balada
1) Do pokoje, kde sedí Herbert přichází Dafné s dopisem v ruce
Dafné: Máti má je nemocná
a doma je samotná…
Herbert: Tuším kam tím míříš,
Musíš za ní jet.
Vypadáš jak jarní chmýří.
D. nespatříš mě mnoho let
Dafí si vezme kufr a odchází.
K Herbertovi přichází Abšolónie.
A: Co jsi jí to dovolil?!
tvé srdce tě nebolí?
Žena je to velmi milá
a přeci tu s tebou byla.
Měl si s ní jet kdyby něco
může se jí teď stát lecco
H. se naštve: Mé srdce mě nebolí, líbí se mi Grací!
S poučkami přestaneš,
lezeš mi s tím na nervy.
Od dětství mě poučuješ,
lepší jsou už hnusní červi.
A: Poslouchat mě nemusíš,
ale mluvím pravdu.
Za svou chybu zaplatíš,
to si sakra piš!
2) Johann a Graciánie sedí u stolu, popíjí čaj
Grací: Je skvělé, jak spolu vycházíme
snad si ty vztahy nezkazíme.
J: Já mám tě rád, ty ráda mě máš,
slib: umřu-li, radši zemřeš, než za jiného se provdáš.
G: Slibuji.
3) Za J a G přichází Herbert a mluví ke G:
Promluvím si s Johanem,
ty běž za Dafí honem.
Chce se s tebou rozloučit,
matku jede vyléčit.
4) a) G. se loučí s D.
b) H: Ženu tvou já miluji,
proto tě teď zabiji.
(zabije ho)
5) H jde za D a G a říká: Johann chce být chvíli sám,
pojďte, koupím kávu vám
6) H, D, a G jsou v kavárně a povídají si (není jim rozumět).
Přijde servírka a ptá se jich co si dají.
Dál si povídají .
Přijde druhá servírka a dá jim kávu – vypijí ji, Dafné odejde.
H: Doprovodím domů vás,
spolu nepřepadnou nás.
G: To budete hodný,
Johann je již jistě smutný.
7) Doma nachází mrtvého Johanna.
G: To co vidí oči mé,
to snad pravda není.
Život se mi v tuto chvíli
od počátku změnil.
H: Vše bude v pořádku,
přijmeš mou nabídku k sňatku?
G: A co Dafné, tvoje žena?
H: Dafí? Matka ji zle nakazila.
G: To pravda není! Ty mi lžeš!
S Johanem bys poslední,
z našeho domu rychle běž,
ať nevodím tě již nikdy!
H: Je to pravda, prosím věř mi.
Vezmeš si mě tedy?
G: Nemohu! Slíbila jsem Johannovi,
a tak radši zemřu.
à umírá
H: Co jsem já to provedl?
aspoň, že mám Dafí!
Přichází k němu Abšolónie
A: Mám pro tebe hrozné zprávy,
Dafí již není mezi námi.
Tchýně tvá už zemřela,
Dafí v jejích stopách šla.
Já nechám tě teď samotného,
je na tebe toho teď moc zlého.
Potom odchází. H zůstává v pokoji sám a říká:
Svou svíčku teď sfouknu radši,
v podsvětí, tam bude lépe.
Ta tři mrtvé měl jsem radši
nechat tady… Já jsem ale pepe!
Vezme si nůž: Sbohem, sestro. Mělas pravdu.
Drží před sebou nůž a chce se zabít.
Objeví se duchové G, J a D; G mu vezme nůž a všichni společně říkají :
Nechceme tě mezi námi,
trap se tady na zemi!
Přichází Abší :
Vidíš bratře, bratříčku,
já měla pravdu, pravdičku.
Měl si na mou radu dát,
teď mě budeš poslouchat. + zákeřně se zasměje.
H padne na kolena, chytí se za hlavu a ho dně nahlas zařve: „NE!!!“
Koneeeeeeeeeeeeec.